Datum vydání: 13.02.2019

Zveřejňujeme další díl Tréninkové poradny reprezentačního trenéra horských kol Viktora Zapletala. 

Článek na téma Výkonnostní trénink dětí a mládeže je rozdělený na tři části a zohledňuje následující kapitoly na téma: 

• Výkonnostní trénink dětí a mládeže (I. část)
• Předpoklady pro výkonnostní sport (I. část)
• Výběr disciplíny (II. část)
• Kombinace disciplín (II. část)
• Tréninkový režim dětí a mládeže (II. část)
• Soustředění (II. část)
• Výběr závodů  
• Tréninková přísnost a morálka 
• Osobnost trenéra mládeže. 

Výběr závodů

Vhodný a pestrý výběr závodů pro dětskou a mládežnickou skupinu cyklistů je další důležitou skutečností, která ovlivňuje růst mladých sportovců. Osobně to považuji za jeden z nejdůležitějších faktorů v tréninkovém procesu dítěte.
 
Například olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý od mládežnických let hodně a rád závodil. Velmi dobře sestavený závodní program, který určovali jeho první trenéři, Jan Vaňous a později v juniorské kategorii Jan Slavíček, rozvíjel Járu po všech stránkách. Jára závodil na horských kolech, silnici i v cyklokrosu. Troufám si nyní s odstupem času tvrdit, že díky závodní pestrosti a vhodně poskládaným kombinacím závodů si vypracoval nevšední všestrannost, která z něj nyní dělá jediného cyklistu světa, který vyhrál vše co se vyhrát dá nejenom v olympijském cross country, ale také v maratonu horských kol.
 
Základem Járova mládežnického tréninku byly závody. Tento faktor pak doplňoval dobře nastavený rytmus odpočinkových a tréninkových dní, který si už tehdy do značné míry ovlivňoval Jára sám svou intuicí a snahou vypracovat si osobní tréninkový plán, který mu umožňoval kulminovat svou formu ke konkrétnímu závodnímu dni. Už tehdy se učil ze svých vítězství i proher a tím se skládala dohromady osobitá, nicméně poměrně jednoduchá a velmi účinná tréninková mozaika, která později vyústila ve více než 13 leté období, kdy Jára každý rok přivezl některou z medailí ze závodů světového poháru, mistrovství Evropy, světa, olympijských her nebo Cape Epic.

Tréninková přísnost a morálka

Jsem zastáncem pravidelného sportování a pohybu dětí, v ideálním případě každodenního. Forma každodenní sportovní aktivity by pro děti měla být přiměřená, zábavná, pestrá a všestranně rozvíjející. V této podobě je žádoucí dětem nastavit pravidelnost a dohlížet na jejich tréninkovou docházku a aktivitu.
 
Pokud jde ale o výkonnostní formu sportu, v žádném případě nedoporučuji na tomto trvat, pokud se dítě samo s výkonnostním sportem neztotožňuje nebo nejeví potřebné dispozice pro výkonnostní sport. Doporučuji ponechat dítěti vždy potřebnou radost z pohybu a na ní následně budovat, za určitých okolností, výkonnostní stránku.
 
To samé platí o závodění. Jsou děti, které nerady trénují, ale s o to větším nadšením pak závodí. A naopak, na každých závodech vidíme řadu malých závodníků, kterým závod přináší vše, jenom ne potřebnou radost. V takovém případě doporučuji netrvat na závodní účasti, dál pravidelně sportovat a ponechat věci volný průběh.
 
Důležitým faktorem pro tréninkovou i závodní motivaci je vhodný výběr závodů a tréninkové skupiny. Pokud dítě bude jezdit na závody sice vysoké kvality, nicméně se skutečností, že bude dokončovat závod hluboko v poli poražených, jen těžko u něj můžeme budovat motivaci pro závodní formu sportu. Závody by měly být vybírány tak, aby dítě skutečně plnohodnotně závodilo a usilovalo o nějaký hmatatelný bonus, byť by to byl pouhý bodový příděl do dlouhodobého pořadí soutěže. V tomto duchu doporučuji s dětmi absolvovat závody nejrůznějších celoročních soutěží a pohárů. U nás jich máme celou řadu, jen namátkově uvádím Pražský MTB pohár.
 
Soutěže nejvyšší - Českého poháru by se měli účastnit závodníci, kteří už si závodění mnohokrát vyzkoušeli a získali zkušenosti v závodech nižší kategorie. Bohužel vždy v úvodních kolech nejvyšší národní soutěže vidíme stejný scénář: třetinu dětí trénovaných, zvládajících všechny nástrahy trati i tempo soupeřů, třetinu dětí, kteří už mají nějakou závodní zkušenost, ale klidně by mohly ještě nějaký čas zvyšovat svou kondici a umění na závodech nižší kategorie a konečně třetinu závodníků, kteří mají častokrát za sebou jen pár oddílových tréninků a minimální závodní zkušenosti či sportovní dovednost. To je samozřejmě špatně, výsledkem pak bývá řada zbytečných úrazů a ztráta motivace dítěte k dalšímu sportování.

Osobnost trenéra mládeže

Není příliš mnoho podobně nedoceněných profesí, jako tomu je v případě trenérů mládeže a těžko se pak můžeme divit, že trenéři dětí představují společensky ohrožený druh.
 
V případě většiny sportů finančně i společensky minimálně ohodnocená práce, ovšem s maximálními nároky a požadavky na trenérovo vzdělání, zkušenost a pracovní nasazení.
 
Přes výše uvedené se domnívám, že máme vynikající trenéry dětí a mládeže a velmi si jejich práce vážím. Oni jsou totiž osobami, kteří drží naši republiku v pohybu a svou činností budují v dětech lásku k pohybu, ke sportu, k závodění.
 
S rychlým vývojem sportu souvisí také čím dál větší trenérská specializace na trenéry dětí a mládeže, specialisty pro kategorie juniorské a U23 a konečně profesionální trenéry, kteří pracují s dospělými sportovci. Každá z uvedených věkových kategorií má svá specifika a odbornost a specialisté na danou věkovou kategorii jsou velmi žádaní.
 
V případě jedinců, u kterých předpokládáme výkonnostní formu sportu, doporučuji důkladně promýšlet i jejich trenérské vedení a následné kroky. Plánovaný přechod dítěte od trenéra dětské skupiny ke spolupracujícímu trenérovi mládeže a následně k trenérovi seniorů může významně ovlivnit posun výkonnosti jedince na předpokládanou úroveň.
 
Ideální variantou tohoto procesu jsou samozřejmě kluby, které tréninkově pokrývají všechny věkové kategorie, včetně profesionální kategorie dospělých a jedinec zde může absolvovat kompletní závodní růst, včetně konečné profilace disciplín.
 
Obrovskou výhodou velkých klubů je skutečnost, že se věkové skupiny tréninkově prolínají a trenéři tak mají možnost sledovat své svěřence od útlého věku a společně budovat a posilovat tréninkový koncept jedince.
 
Ve výkonnostním měřítku a potřebné kvalitě toto u nás zvládají v podstatě jenom tři kluby: Dukla Praha, Favorit Brno a Tufo Pardus Prostějov.  
 
Velmi vhodné pro trénink talentovaných jedinců jsou specializované sportovní třídy. Těch výhod je celá řada – společný trénink, zázemí školy, individuálně nastavitelné studium, odborné vedení profesionálními trenéry s mnoha lety zkušeností, atd.
 
Problém ale často nastává mezi 16 až 18 rokem, kdy talentovaní jedinci nutně potřebují individuální tréninkový přístup a ideálně i tréninkovou skupinu odpovídající výkonnosti a ještě více toto platí v případě přechodu z kategorie junior do U23.
 
Toto sportovní třídy už z kapacitních důvodů mohou zajistit většinou jen v omezené míře.
 
U talentovaných jedinců, kde předpokládáme další formu výkonnostního tréninku, je potřeba s tímto počítat dlouho dopředu a mít jasno, co bude s tréninkem a závoděním po odchodu ze sportovní třídy.
 
Jestliže se tato otázka začne řešit pozdě nebo se jí nepodaří uspokojivě vyřešit, může to znamenat další nerozvinutý sportovní talent.    
 
Zdroj: Mgr. Viktor Zapletal, 2019 (Uvedený text podléhá v celém svém rozsahu autorským právům. Kopírování, citování a další použití celého materiálu nebo jeho částí je možné pouze s písemným svolením autora.)